Cesta k uzdravení může bolet

Proč je cesta k uzdravení bolavá?

Procesem uvědomování si našeho vnitřního nastavení docházíme do místa, kdy už ho dále nelze nevidět. Můžeme si uvědomit, jak daleko jsme se vzdálili od svých snů, hodnot, přání a toho kým skutečně jsme. Jak daleko jsme umístili naší spokojenost mimo náš dosah a vliv. Můžeme si uvědomit jak velmi kritický vztah máme sami k sobě. Můžeme si uvědomit jak moc se ženeme přes naše limity. Můžeme si uvědomit jak naši hodnotu definujeme na základě našich úspěchů v práci, existence partnerského vztahu, rodičovství. Můžeme si uvědomit přesvědčení, že ať děláme cokoliv nikdy to není dost. V rámci našeho ozdravování můžeme vnímat vnitřní hlas, který přehrává kritiku a non stop hodnotí vše, co děláme, na co myslíme. A to všechno bolí.

„Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“

François de La Rochefoucauld.

Proces ozdravování vnáší světlo do míst, do kterých se nám nechce dívat. Proces ozdravování přináší uvědomění pocitů, které jsme si možná zakázali cítit. Pocit ozdravování nás vede k tomu posbírat pozapomenuté části nás, přijmout je a vykročit jinak, nově. Proces ozdravování je si dovolit procítit vše tak jak je. Proces ozdravování je přestat se skrývat za masky před sebou samými a vnějším světem. Proces ozdravování je uvědomit si vlastní sílu. Proces ozdravování je najít rovnováhu. Proces ozdravování je stát se sám sobě komplicem na naší životní cestě.

Petra Ann Kovařčíková